… svěřila se šperkařka textů Martina Heš Hudečková v unikátním rozhovoru, který vedla v rámci kreativní výzvy svého e-kurzu s… ehm, sama se sebou. :)

Ahoj šperkařko, tak co, jak ti šlape kurz?

Hele, krásnějc, než jsem si vůbec dokázala představit. Překvapilo mě, kolik lidí se rozhodlo jít do toho se mnou a vytvořit si psací návyk.

A kolik, prosimtě?

Je to 21denní e-kurz a přála jsem si aspoň 21 účastníků. A to se nejenom splnilo, ale skoro ztrojnásobilo.

Tak to je paráda, co? A máš už nějaký feedback? Fakt všichni pravidelně píšou?

Máme uzavřenou facebookovou skupinu, kde sdílíme, kdo co píše, jak často, jak si užíváme plnění kreativních výzev… Ta skupina pulsuje inspirací. Je úžasný být něčeho tak silnýho součástí.

Jak fungujou ty tvé kreativní výzvy? Co si pod tím máme představit?

Jejich podstatou je vykročení ze stereotypu. Třeba chodit každý den v klobouku, ale taky bobřík mlčení v light verzi – míň mluvit a víc naslouchat. No a tohle, to je totiž taky jedna z výzev: rozhovor sama se sebou.

Cha cha, vtipný, to se ti teda povedlo. ;) Takže chápu správně, že výzvy plníš spolu s účastníky?

Snažím se o to. Pointou vlastně ani není plnit výzvy za každou cenu, ale je dobrý vědět, že tu jsou pro nás, když se v psaní zasekneme nebo se na kávu a kus řeči zastaví tvůrčí blok. Kromě toho kurz pomáhá v udržování psacího návyku i mně samotný.

Psaní a vylomeniny… Jak to jde dohromady? Blbě.

A co píšeš, knihu? Nepokoušela ses o to už náhodou pár let zpátky?

No jo, pokoušela, kdo by to taky mohl vědět líp než ty, viď? Tehdy se sešlo víc důvodů, proč to nevyšlo, tentokrát cítím při psaní úplně jinou energii. A mám téma, který mě baví čím dál víc, možná i proto, že nemám nalajnováno, co se bude dít, nechávám postavy žít svým vlastním životem a sama sebe překvapuju nečekanými zvraty.

Supr, tak si držme palce… A kdy se na knihu můžeme těšit?

Píšu teď se dvěma vylomeninami trochu šnečím tempem, začala jsem v listopadu a někdy zvládnu třeba jen půl stránky denně. Jak ale opakuju i v kurzu, padesát slov je pořád víc než nula. Když budu optimistická, v květnu bych mohla mít dopsáno a do srpna seškrtáno a zeditováno.

Ty jo, úplně z toho mám husí kůži, ty asi taky, co? A lidi v kurzu píšou taky knihy?

Někdo knihy, někdo e-book, někdo chce zpravidelnit články na blogu nebo si psát jen tak pro sebe. Dnes mi jedna z účastnic, Jana, napsala krásnou zpětnou vazbu, že si od kurzu slibovala „jen“ to, že bude procvičovat psaní, ale v průběhu ji nečekaně (a o to vášnivěji) políbila múza a ona dostala nápad na knihu. Prý jsem odšpuntovala její kreativitu. Málem jsem se z těch krásných slov roztancovala. :)

Já vím, cítila jsem, jak to s tebou škube! Bezva. A co až kurz skončí? Bude nějaký pokračování?

Přemýšlím, že bych stvořila nějaký navazující kurz na utužení návyku. Uvidíme, jestli o něj bude zájem. A jinak určitě spustím další kolo tohohle základu. Zatím asi v podobně minimalistické verzi, ale ráda bych ho do budoucna vytunila a možná dokonce proměnila ve videokurz. Nápady mám, uvidíme, kdy se mi povede je všechny realizovat.

A co nějaký kurz naživo? Plánuješ i něco offline?

Dobře že se ptáš. Protože jo! 11. 2. nám začíná povídkářský kurz kreativního psaní v Plzni. Bude trvat až do května. Jsem z něj popravdě trochu nervózní, nevím, jestli mi to naživo půjde tak dobře jako přes písmenka, ale je to výzva. Těším se, bojím se a šimrá mě z toho v břiše. Jo a ještě máme dvě volná místa!

Tak děkuju pěkně za rozhovor.

I já, tak zase někdy. ;)