Vyber si jednu povídku ze své e-sbírky a pojď ji vyšperkovat. Totéž uděláš později i s ostatními a tohle bude ta, na které se naučíš, jak na to.
Nech svou povídku uležet, uzrát. Klidně den dva po dopsání, ale klidně týden. Napiš si do diáře, kdy budeš mít čas věnovat se editaci. Jako kdyby sis zapsala, že jdeš na jógu nebo na kafe s kamarádkou. Udělej si čas na rande se svou povídku, s její první verzí.
Povídku si vytiskni a přečti si ji. Nahlas.
Když si ji čteš jen potichu v hlavě, nevyleze na povrch spousta věcí, které bude potřeba upravit.
Ale když ji čteš nahlas, doslova ti začnou vyskakovat ven.
Při prvním čtení můžeš opravit překlepy, ale výrazněji do textu nezasahuj. Pokud ti z některých pasáží tikne oko nebo se ti čtou jakoby kostrbatě, podtrhni si je nebo udělej poznámku.
Pokud máš v textu přímou řeč, četla se ti dobře? Řekly by to postavy opravdu tak, jak jsi to přečetla? Jde ti to tzv. přes pusu? Podtrhávej, ale ještě neupravuj.
Máš dočteno? Na chvilku si zavři oči a jen tak rozjímej. Jak na tebe povídka působila? Bavila tě? To je důležité, protože jestli jo, bude bavit i někoho dalšího. Nudila ses někde trochu? Tak si tuhle pasáž označ.
Smála ses někde nebo dojímala? Nakresli si k téhle části srdíčko. I při editacích je důležité se umět ocenit, nejenom všechno seškrtat. I když ke škrtání se taky dostanu. Jak na tebe zapůsobil závěr? Byl rychlý? Rozvláčný? Vyškrtneš některou vedlejší postavu nebo scénu, protože tě v povídce rušila, nebo by povídka fungovala i bez ní?
Napiš si poznámky ke všemu, co tě napadlo.
Na papíře se ti povede vymýtit víc nedokonalostí, kterých by sis přes displej možná nevšimla.
Škrtání bude na papíře bolet o trošku míň, protože tvoje dílo pořád existuje v počítači, v digitální verzi, v té původní.
Čti znovu a tentokrát už nebudeme jen podtrhávat a označovat nebo srdíčkovat, ale škrtat.
Auvajs, bolavá část editací, ale krásně se tím text provzdušní a zbyde jen to, co je opravdu důležité a co je nejsilnější. Zkus v každé větě škrtnout aspoň jedno slovo a sleduj, jestli ta věta bez něj pořád funguje. Možná totiž bude fungovat ještě líp.
A třeba narazíš i na větu, kterou můžeš celou proškrtnout, protože co je v ní řečeno, už bylo řečeno dřív.
Pozor, ať neděláš ze čtenáře blbce. Třeba mu už dávno došlo to, co teprve naznačuješ. To je oblíbená věta mého učitele tvůrčího psaní z gymplu. Často nám opakoval: Čtenář není blbec. Nemilosrdně z textu vyškrtej všechny vycpávky typu prostě, vlastně, tak, ukazovací zájmena, kde jsou nadbytečná. To tě ťukne u čtení nahlas, případně tě na to pak upozorní první čtenář.
Přepisuj, pokud si všimneš nějakých klišé, třeba čas letí jako splašený. Jak ještě jinak může čas letět? Vymysli si svoje vlastní, klidně úplně bláznivé přirovnání, které ještě nikde nezaznělo.
Pozor taky na OPAKOVÁNÍ SLOV. Využij nástroj Lynt: frekvence slov, který ti ukáže, která slova a jak moc se v tvém textu opakují.
Pozoruj tempo. Je v tvojí povídce jedno nekonečné souvětí za druhým? Pokud jsou dvě nebo tři za sebou, zkus některé z nich rozdělit do jednoduchých vět. Ať se čtenář může nadechnout.
Pokud máš naopak mnoho jednoduchých vět po sobě, zkus přidat souvětí. Když budeš střídat tempo, čtenář se líp do příběhu ponoří. Když ho zahltíš souvětími, nebude se moct nadechnout.
Na druhou stranu, někdy je dobré mu dech vzít. Zkus to střídat tak, aby i tobě se text dobře četl. Pozoruj během čtení to, jak dýcháš.
Znovu si svou povídku přečti nahlas. Cítíš rozdíl? Jaké to je teď?
Text si taky můžeš nechat předčítat, víš to? Word na to má vpravo nahoře tlačítko „diktovat“. Připrav se na legraci.
Pro korekturu využij online nástroj opravidlo.cz a seznam se i s IJP (Internetovou jazykovou příručkou).
Je čas zvolit si svého prvního čtenáře. Vybírej dobře. Doporučuju poprosit někoho, kdo má sám s psaním zkušenosti a dokáže být kritický něžně a konstruktivně. Zkus se domluvit s někým z naší kurzové skupiny nebo ze Spisovatelského cappuccina.
Podle S. Kinga by měla být druhá, přepsaná a vyškrtaná verze tvé povídky o 10 % kratší než ta první. Já to takhle sice nepřepočítávám, ale přijde mi to minimálně zajímavé.
Připrav si pro svého betačtenáře několik otázek, potřebuješ vědět víc, než jestli se mu povídka líbí, nebo nelíbí. Zeptej se ho, jestli pro něj byla uvěřitelná, případně které pasáže pro něj byly těžko uvěřitelné. Zajímej se, v kterých částech se nudil, v kterých se smál a v kterých byl napjatý.
Murakami má k těmhle poznámkám od betačtenářů zajímavý přístup, píše o tom v knize Spisovatel jako povolání. Neupraví všechno tak, jak navrhne betačtenář. Věří své intuici, i když si nejsem jistá, jestli to přímo pojmenovává jako intuici. Ale říká, že se vždycky snaží s tou označenou pasáží nějak pracovat, i kdyby jinak, než jak navrhuje betačtenář. Ale zkrátka se nad ní zamyslí a pokusí se ji přepracovat.
Můžeš a nemusíš se jím inspirovat.
Ve videonávodu níže navazuju na předchozí týden, kdy jsme e-sbírku kompletovali.
Ukážeme si, jak e-sbírku převést do podoby, ve které ji můžeš poslat svému prvnímu čtenáři. Buď ale připravená, že tě po jeho zpětné vazbě čekají další úpravy. :)
Odkaz na PDFkový spojovač, který používám ve videonávodu: pdfjoiner.com
DŮLEŽITÉ časové upřesnění:
Ve videu zmiňuju, že 6. týden bude poslední, ale nelekej se, týká se to jen tvorby. V 7. a 8. týdnu nás pak čeká ještě společný online křest a pouštění e-sbírky do světa. :)
– Mrkni na proverenykorektor.cz, tady stopro nešlápneš vedle.
– Zkus hodit poptávku do fb skupiny Korektoři a další znalci.
– Zeptej se cappuccinkařů: korektury dělá třeba Kuba Marek nebo Monika Valentová.
– Můj ceník najdeš tady, pro e-sbírkaře nabízím CORE za cenu LIGHT.