Skip to main content
Intenzivní rok. Za co a koho jsem vděčná a na co nechci zapomenout? Shrnutí pro moje budoucí já, ale neváhej se s chutí začíst i ty. :)
1) S nohou v kýblu jsem dopsala druhou knížku, Po hlavě do podivna, dojímala se u srdíček od prvních čtenářů a poslala rukopis do nakladatelství,
2) první narozky Spisovatelského cappuccina jsme s jeho báječnými členy oslavili kávou naživo,
3) zažila spisovatelský koučink s Pepou Šormem a radovala se ze spolupráce se spoustou skvělých lidí a na skvělých projektech: Kuba a Podzemí slov, Julie a Čarodějka od jezera bohů, Niky s Luckou a Alchymie sebelásky, Ali a Světlo ve tmě, Marťa a deník Dovol si zářit, Věra a PR Akademie, Kateřina a Má živá abeceda, články Gabči M., Sylvi, Zdenky a nemůžu nezmínit dlouhodobou včeliští srdcovku,
4) poprvé uspořádala spisovatelský online fesťáček KAFE S MÚZOU, kterého se zúčastnilo 12 skvělých hostů a skoro 500 diváků – v lednu 23 bude vol. 2 – zvu tě 💛,
5) zažila jsem víc než 22 neuvěřitelností od magických setkání nejen na fixích koncertech a na nádražích až po focení s Ditou Pepe zakončené procházkou podél řeky,
6) zažila úžasné křty knížek: Plno-prázdno, Hodinečnost, Herečka, Poznej mě slovy,
7) četla v kempu z Tvůrčího restartu,
8) užila si Dobřívské léto a ocitla se na obálce,
9) vydala 3 povídkové e-sborníky – 2 společné (Láska a Zeleň), 1 svůj (Přála jsem si to blbě) a podpořila boží partu lidí v tvorbě jejich vlastních,
10) zamilovala se do skořicových šneků a knížky Maybe in another life,
11) ujížděla vstříc kreativní samotě, výletila v oblastech déjà vu a ráda se vracela domů,
12) zamilovala si Kodaň, večeři venku u ohňů, knihkupectví, šneky, kafíčka, duhový skleník, park u víly, atmošku dánského kina (Kde zpívají raci),
13) koupila si poslední Mojí psychologii,
14) každovečerně děkovala za teplo, postel, bezpečí,
15) šlápl mi na nohu kůň,
16) oslavila 34. narozky sólo kafíčkem v Karlštejn34,
17) v narozkový den donesla domů koťátka, legendárně pojmenovaná Batman a Duha,
18) zažila crazy podzim na vlnách nejistot, dokud jsme nepřistáli na planetě Kairos (Beyond ideas of right and wrong there is a field. I will meet you there. Rumi),
19) poprvé po třech letech jsem nenapsala dopis m.,
20) obrečela i ovztekala rozpad Povídkářek 💔,
21) měsíc po sobě pohřbila obě dvě koťátka 💔💔,
22) zažila Vánoce podle našich představ a místní srbeckou pospolitost při společném pečení cukroví i štědrodenní procházce (s duhou místo sněhu).
A mohla bych klíďo pokračovat až do 222, kdyby se mi to chtělo číslovat…
Vypila jsem hektolitry cappuccin, hlídala psa, pořídila si antimodrý brýle, zažila nejhorší pokavárničkový stav a definitivně přešla na ovesné mléko, pustila si pomilionté Perfect Days: i ženy mají své dny a pomilionté se všemu smála a všechno milovala; všude potkávala 33, navštívila dvakrát Kutnou Horu a fotila se u modrých dveří, bydlela víkend ve strašidelném domě, pekla si doma pizzu a brownies, udělala miliardu chyb, hlavně rodičovských, a stejně se na sebe pokusila být maximálně hodná; hodněkrát se pohádala a hodněkrát usmířila, občas jedla maso.
Zažila jsem bouři v letadle, najezdila miliony kilometrů vlakama, nachodila desítky kilometrů podél řeky, zažila pár infarktózních stavů, že někdo kopíruje moje nápady, uklidňovala se, že stejně jsem nezkopírovatelná, tak co už 
… byla jsem asertivní a odvážná, byla jsem v panice a podělaná strachy.
Tančila jsem na skále na Mountain song, cítila hluboký obdiv k N., že rozrazila dveře a utekla z místa, kde jí není dobře, byla a jsem hrdá na obě naše vylomeninky za tisíc věcí… ocitla se zamčená ve Španělsku na balkoně, zažila s J. 3 offline dny v lese, vyzkoušela si škola office, bazén office, šatna ateliér office a další bizár officy – a cítila nekonečnou vděčnost za tu možnost pracovat odkudkoli.
Ztratila jsem knížku z knihovny, užívala si byznys kafíčka s Gabi, inspirovala ostatní i sebe k psaní, dovolila jsem si nejezdit s F. a vylomeninkama do bazénu, ptž mě to neba; začala jsem víc pozorovat svůj cyklus a jeho souvislost s tvorbou, víc se ptala lidí, jestli jsou šťastný, víc oslovovala lidi jménem, snažila se být na sebe co nejhodnější; povídala si každotýdenně anglicky s Ivkou.
Webinářovala jsem a poslala přihlášeným neexistující odkaz – nikdy předtím jsem nechápala, jak se to někomu může povést :), uspořádala kreativní úterní odpoledne, ze kterýho si přeju, aby se stala tradice, zemřel mi bratranec, narodil se mi (skoro)synovec, kafíčkovala jsem s H. cestou ze školky, hrála tisíckrát dobble; šílela z V. a dojímala se u jeho besídkovýho „až budu velký, velký jako svět“, dojímala se, když se N. sama naučila číst a říkat R, bloudila jsem a znovu se nacházela.
Nechala jsem se hýčkat od F., pohřbili jsme želvu nalezenou u silnice, dostala jsem kávovník, byla jsem v akváriu a zamilovala se do rejnoků, navštívila muzeum hudby, hrála jsem svítící pinkponk, byla každý den vděčná za tohle krásný místo, kde žijem, za ranní výhledy, za řeku, kopce, zeleň; s cappu holkama adventně četla v domově pro seniory, povečeřela s Přáteli, zažila VIP čelo koncert při čekání na vlak, tajně cappuccinkově nadílkovala díky mé nejskvělejší Baru, kolážovala a byla překřtěna na Hesch (cha cha), snila a sním o spisovatelské maringotce, dostala jsem nápad na novou knížku.
Dík patří mým nejbližším – vy víte – jsem tolik vděčná, že existujete 
. Děkuju taky sobě a TOBĚ, že tohle čteš, že píšeš, že si plníš sny.
Ať se ti ve dvacet trojkovým daří přesně tak, jak si přeješ!
PS: Jen pozor, ať si to nepřeješ blbě. :)))
