Letos na jaře se mi skrze nakladatelskou platformu Pointa povedlo vybrat peníze na vznik mé knižní prvotiny, novely Tvůrčí restart: Lázně pro spisovatele v krizi (juchů, někdy tomu pořád nevěřím!). V polovině května jsem měla před sebou 40denní crowdfundingovou kampaň a byla jsem rozhodnutá si ji užít. A k tomu, že to jde, bych teď ráda inspirovala i vás.

Boj vs. každodenní radost

„Vzhůru do boje,“ stálo na konci povzbuzujícího mailu od Pointy v den spuštění kampaně.

Vykulila jsem oči na monitor. To musí bejt omyl! Já jdu někam bojovat?

Postupně jsem se ujišťovala, že jestli strávíte svou crowdfundigovou kampaň nervním ohryzáváním nehtů nebo radostným tancováním, záleží jenom na vás, na tom, jak si nastavíte svoji mysl.

Jdete do boje? Pak vás asi fakt čeká boj se vším, co k němu patří (ani pořádně nevím, co všechno). Jdete do neznámýho dobrodružství, ve kterým každý den potkáte lidi, co na vás budou mávat, usmívat se a přát štěstí? Za mě je rozhodnutí jasný.

Tady je 6 tipů, co fungovaly mně (jestli budou fungovat i vám, to slíbit neumím, ale minimálně jako inspirace dobrý). Nepojala jsem je záměrně jako rady, ale spíš jako vzkazy pro moje budoucí já, pokud zase do crowdfundingu někdy půjde, případně pro moje minulý já, který ještě netuší, co ho čeká.

1. Najdi si parťáka

Sdílená radost, sdílený smutek nebo naštvání, sdílená jakákoli emoce (a všechny emoce jsou v pořádku během kampaně i mimo ní) = větší pohoda, pocit porozumění, ujištění, že v tom nejsi sama. Skamaraď se s někým, komu zrovna taky jede kampaň. Pište si, jak to jde, jak se cítíte, co vás baví, co vás prudí, z čeho padáte pod stůl. Vymyslete společný projekt.

My jsme takhle s Karolínou, autorkou Kamínků po kapsách, uspořádaly instagramový live čtení. Já poznala její lid, ona zase můj lid, bylo to skvělý a užily jsme si to obě. Karolí o tom detailně povídá tadyhle ve svým podcastu.

2. Buď ready

… ještě než se kampaň rozjede. Jsem obrovsky vděčná Pointě, že mě vyhecovala připravit si marketingový plán na pár týdnů před kampaní plus na každý den kampaně. Stejně tak jsem měla dopředu napsané tiskové zprávy pro média a texty e-mailů/dopisů starým známým.

Může se stát (stalo se mi), že se plánu nakonec držet nebudeš, jednoduše proto, že před kampaní nevíš, který den budeš mít kolik nasbíráno ani jak se to bude celý vyvíjet. Je supr reagovat autenticky.

Co je ovšem k nezaplacení: moct si kdykoli otevřít dokument s nalajnovanými příspěvky, když zrovna nevíš a tápeš. Není to ani pomyslný stéblo, je to regulérně záchranný lano. Od sebe pro sebe.

3. Poslouchej sebe a svou intuici

Neboj se originálních textů pro popis jednotlivých odměn, neboj se rozporuplné obálky, neboj se ničeho v případě, že cejtíš, že kdybys to udělala jakkoli jinak, nebudeš to TY. Nech si poradit a sbírej názory.

Pokud s některým z nich budeš souznět, poslechni. Pokud ti to bude proti srsti, udělej to podle sebe. Je to tvoje dílo. Tvoje kampaň. Ty poneseš následky, ať už všechno klapne, nebo neklapne.

Ptej se sama sebe a odpověz si pravdivě. Když texty napíšeš podle univerzální rady někoho, kdo nezná tebe ani tvoje cílový publikum, ale tak nějak „všeobecně“ se ví, že „takhle to funguje“, jsi s tím v pohodě? Pokud jo, tak dobrý. Pokud ne, zeptej se třeba:

Když texty napíšeš podle sebe a nevyjde to, jsi s tím v pohodě?

Moje odpověď pro tuhle konkrétní kampaň byla: jo, jsem s tím v pohodě – jsem ochotná to risknout, poslechnout svou intuici, nepotlačit sebe – i za cenu toho, že pohořím a moje kniha nevyjde. A klidně je možný, že příště to uvidím zase úplně jinak.

4. Věnuj se propagaci každý den

Tím nechci říct, abys denně chrlila příspěvky na sociální sítě a kontakty v e-mailový databázi. Zprotivila by ses lidem i sama sobě. A to nechceš.

Ale každý den pro propagaci svého díla něco udělej, i kdyby úplnou maličkost. Připrav si obrázek pro nový článek na blog, který napíšeš zítra a postneš pozítří. Natoč video. Druhý den ho sestříhej a vymazli. Třetí den ho publikuj. A tak.

Čemu věnuješ pozornost, to roste. Věnuj pozornost své kampani denně, ale rozprostři ji dle svého nejlepšího svědomí mezi zákulisní činnosti a veřejnou propagaci.

5. Děkuj, ale nelíbej nohy

Vděčnost za jakoukoli podporu (i psychickou) je na místě. Musí ale vycházet z tebe. Dostávala jsem rady typu „hodně děkuj, lidi to maj rádi, dej jim pocit, že to je celý hlavně jejich zásluha“ a nejdřív jsem nemohla přijít na to, proč se jen z tý představy musím furt divně ošívat.

Poděkuj tak, jak to zrovna cítíš, nemusíš za to lidi vynášet do nebes. Nezapomeň, že jsi stvořila skvělou věc (ať už knížku, nebo cokoliv jinýho), protihodnotu. Lidi nepřispívaj na charitu, kupujou si tvoje dílo. Stůj si za ním a za jeho hodnotou, potažmo svou hodnotou.

Vděčnost se dá vyjádřit různě. Vděčnost, jakou jsem v některých chvílích cejtila já, byla tak intenzivní, že na ni nestačily slova, emotikony ani gify. Samozřejmě je používej, protože lidi do tebe nevidí, ale s mírou – tak, aby to tobě bylo příjemný a aby sis na nic nehrála. Buď si vědoma hodnoty svého díla. Investovalas do něj spoustu času i energie, nebylo to zadarmo. Je v pohodě, že ti za něj někdo zaplatí – dokonce i v případě, že fyzicky to dílo ještě neexistuje, ale právě díky přednákupu nakonec vznikne.

Crowdfunding bez stresu

6. Neboj se

Nějak to dopadne. Stane se, co se má stát. I kdyby to byl epic fail (pochybuju!), minimálně se z toho něco hodně naučíš a příště si pro svoje budoucí/minulý já sepíšeš 6 jiných, funkčnějších tipů.

Jo a… Zase se možná ptej. Sebe. A odpovídej – ze sebe. Z čeho máš vlastně strach?

Co nejhoršího by se mohlo stát?

Zklameš sebe? Zklameš okolí? Bude si z tebe někdo dělat legraci, nebo tě naopak přehnaně litovat? Vyhlásí v místním rozhlase, že jsi neuspěla? Řeknou to v televizi v hlavním vysílacím čase? I s blonďatou paní v rohu, co to přetlumočí do znakovýho jazyka? Postne to Dominik Feri na svým Instagramu jako žlutej vykřičník?

No a?

Zatancuj si na fiXu: hrdinové nekecaj a jdou. Tys napsala knížku a šla jsi a jdeš. Potkala jsi po cestě spoustu skvělých lidí, co ti drželi (drží) palce. Nasbírala jsi nový zkušenosti. Dokonce tě i s ukázkou z knihy otiskli v místním plátku – v občasných novinách tvýho dream bydliště!

Nic z toho by se nestalo, kdybys seděla na gauči a o vydání svý knihy jenom snila.

Nemáš se za co stydět, naopak. Go, girl! Mám tě ráda! ;-)

A vás, kteří jste se pročetli až k článkovýmu finále, jakbysmet. Zajímá mě: jak jste prožívali kampaň vy? Nebo se na ni teprve chystáte, váháte, jestli je to pro vás ta správná cesta a tak? Napište mi! Jsem zvědavec a je to moje oblíbený téma k hovoru, hehe.

A pokud je pro vás téma vydání knihy předčasný, protože ji máte teprve rozepsanou, ať už na (virtuálním) papíře, nebo jen v hlavě, pojďme zůstat v kontaktu taky – znáte třeba můj 21denní e-mailový kurz, který vám pomůže vytvořit si psací návyk a třeba své dílo zdárně dokončit?