Dopiš tu knihu. Stojí to za to. Už proto, abys mohl/a uspořádat oslavu, kterou před sebou v živých barvách uvidíš ještě roky, možná napořád.
Odpověď na otázku, jak uspořádat křest knížky, na který nezapomeneš, by se dala pojmout minimalisticky: stačí uspořádat křest knížky. Že na něj nezapomeneš, je dopředu téměř jisté – obzvláště pokud vydáváš svou prvotinu. Je to oslava tebe a tvého díla. A každé poprvé má svoje jedinečné kouzlo.
Jmenuju se Martina Heš a nepíšu tenhle článek jako návod, jak křest knížky uspořádat. Ber ho jako inspiraci a sdílení mých zážitků: vydala jsem tři knížky a všechny je poctivě oslavila :-), desítek křtů knih jsem se účastnila, někdy i v roli kmotry nebo moderátorky. Pro pestrost a rozšíření obzorů přidávám také zkušenosti autorek a autorů z fb skupiny Spisovatelské cappuccino.
Jaké info v článku najdeš?
→ Proč a kde uspořádat křest knížky?
→ Koho pozvat?
→ Kdo by měl knihu pokřtít a jakým (ne)nápojem?
→ Program. Jak křest obvykle probíhá?
→ A co moderátor? Děti? Dresscode? Budget…?
→ Na co nezapomenout?
Proč uspořádat křest?
Když googlíš knížkokřty, dozvíš se, že je má autor pořádat hlavně kvůli propagaci a fotkám. V mých očích jde o něco mnohem hlubšího. Oslavu. Rituál. Završení. Konec jisté fáze procesu tvorby a vydání; přesun do nové etapy. Vypuštění knihy do světa, ke čtenářům.
Pokud vydáváš knížku tradiční cestou, se křtem ti pravděpodobně pomůže nakladatelství – po organizační i finanční stránce. Nemám osobní zkušenost. Knížky vydávám skrze online nakladatelskou platformu Pointa (o tom, jestli kniha vznikne, rozhodují čtenáři během 30denní crowdfundingové kampaně) a křest je od nápadu po přípitek v mé režii.
Motivaci zorganizovat křest může mít každý autor jinou. Jaká je ta tvoje?
Marie Vejvodová: „Křest se konal více jak dva měsíce po vydání Grácie z Elby – a až po něm jsem měla pocit, že kniha opravdu vyšla. Ať je jakkoli úspěšná, myslím, že by se takové narození mělo oslavit, a jsem moc ráda, že jsem to udělala, protože to byl večer, na který budu do konce života vzpomínat.“
Linda Malenovská: „Rituály jsou za mě důležité. Uvést knihu do života, představit ji světu, požehnat jí, propagace, pro mě skutečné uvědomění a stvrzení, že jsem napsala knihu a držím ji v ruce.“
Kde křest uspořádat?
Na místě, kde se cítíš dobře a sama/sám sebou, může a nemusí nějak souviset s tvou knihou.
Zažila jsem křest v butiku, v lese, v hotelové restauraci, v podzemí, v divadle, v knihovně, v knihkupectví, v hudebním klubu… Nejčastěji se ale konají v kavárnách – spojení knih a kávy je prostě timeless.
Tvůrčí restart jsem křtila na zahrádce kavárny Kafe Květiny v Berouně, Po hlavě do podivna v plzeňském Coffee Parku, kde jsem části knihy psala, Bistro u zlomenýho srdce jsem si přála pokřtít u nás v Srbsku, v bistru Garden u Berounky, ale protože jsme nestihli vydání do říjnové zavíračky, slavili jsme nakonec v Praze v překrásně kavárně Corner Stories.
Při výběru nej místa záleží taky na tom, kolik hostů chceš pozvat – aby kavárna nebyla poloprázdná, nebo naopak aby se dovnitř všichni vešli.
Jakub Marek: „Moje Podzemí slov mělo křest v Tichém mlýně. Je to bývalý mlýn několik málo kilometrů za městem, který dnes funguje jako penzion a kde je i okýnko s občerstvením pro turisty nebo cyklisty. Lidi šli na křest z většiny pěšky a cestou odpovídali na rozvěšené otázky týkající se zajímavostí z češtiny.“
Anna Ďarmati: „Pre krst mojej prvotinky Tajomstvo ríše draka som si vybrala Korzo Zálesie, neďaleko Bratislavy pri Malom Dunaji. Je tam malebná príroda a samotné kultúrno-komunitno-ekologické centrum Korzo má tiež svoju atmosféru a najmä parádny príbeh – na jeho mieste bolo pôvodne 300 ton odpadu, ktoré postupne dobrovoľníci odnosili a celé skultivovali.“
Katka Vokalová: „Já jsem křtila Duše Tichomoří v karlínskem bistru Fuel, protože prostĕ bistro se zelení a koktejlama! Shodou okolnosti celá budova je ve tvaru motýla, takže aniž bych to plánovala, výborně místo ladilo se žlutými motýly v knižce.“
Koho pozvat?
Je OK křtít knížku jen v kruhu nejbližších, je OK rozjet to ve velkém. Podobně jako třeba s oslavou narozenin. S kým doopravdy chceš slavit, že je tvoje knížka na světě?
Na křest své prvotiny jsem pozvala jen rodinu a tři kamarádky. Necítila jsem se na nic monstrózního a ani jsem v té době ještě neměla fb skupinu Spisovatelské cappuccino, jejíž členky a členové teď tvoří velkou část mého čtenářstva. Navíc byly tehdy čerstvě pocovidově znovuotevřené kavárny a znovupovolené (brrrr) setkávání více lidí.
U druhé knížky, Po hlavě do podivna, už jsem byla připravená pojmout to velkolepěji – křest byl zároveň první zastávkou mé knížkové Podivno tour. Pozvala jsem rodinu, kamarády i spolucappuccinkaře, kteří vznik knihy podpořili v předprodeji. Byl to zajímavý pocit, propojit několik mých sociálních bublin v jeden podivný večer, na jednom místě.
Třetí křest probíhal podobně, jen v prostornější kavárně a v hlavním městě, pro mnoho lidí dostupnější lokalitě. Díky tomu dorazila poprvé i ilustrátorka & grafička všech mých knih Monika a taky korektor Kuba; přijely autorky a kamarádky z Jihlavy, Chomutova, Pardubic, Benešova… dokonce i z Bratislavy (jste boží, děkuju). Online svět je super a propojující, ale osobní setkání zůstává nenahraditelné.
Marie Vejvodová: „Pokud ještě někdy nějakou knihu vydám, nebudu se bát pozvat více lidí (tentokrát jsem se styděla), protože s počtem lidí se radost akorát násobila.“
Program. Jak křest obvykle probíhá?
Na fb jedné spisovatelky jsem si nedávno přečetla, že křty knížek bývají nudné. Bytostně s tím nesouzním! (Jj, tolik, že je to na vykřičník.) Když se ještě krátce vrátím k předchozímu bodu – koho pozvat: pozvi lidi, pro které křest tvé knížky nebude nuda za žádných okolností. Protože ti fandí. Protože tě přišli podpořit. Protože jim na tobě záleží. Protože vědí, že vydat knížku je pro tebe (pravděpodobně) splněný sen.
I kdybys žádný program přichystaný neměl/a a jen vykoktáš pár vět o knize, bude to pro ně zážitek, protože to JE zážitek pro TEBE. (Samozřejmě, někdo se nudit může. Z mého pohledu to ale vypovídá víc o něm než o tobě a tvé oslavě.)
Co se tedy bude dít, až se hosté usadí a objednají si kafíčka?
→ Přivítání, poděkování, stručné info o průběhu akce, pár slov o tobě a o knize – zazní buď od tebe, nebo moderátora.
→ Pokud si dopřeješ moderátora, může tě vyzpovídat: Jak se zrodil nápad na knížku? Jak vypadal tvůj tvůrčí proces? Jaký to byl pocit, dílo dokončit? apod.
→ Autorské čtení – předem si vyber (radši bezspoilerový) úryvek z knížky a přečti ho nahlas. Je super si to natrénovat už předtím (třeba na Spisovatelském šálku), ale pokud máš rád/a adrenalin a improvizaci… :) Nebo za tebe čtení může vzít někdo jiný.
→ Krátký proslov knižní kmotry/kmotra. Jaký má k tobě nebo knížce vztah? Čím je knížka jedinečná? Existuje nějaká zákulisní pikantnost, o kterou je vhodné se podělit?
→ Hlavní moment večera. Křest = pokapání, polití nebo posypání knížky. Formulování přání: Co chcete knize popřát? Slavnostní okamžik, kdy knížku pouštíš do světa mezi čtenáře.
→ Uzavření oficiální části večera (sdělíš ty nebo moderátor), poděkování, info o možnosti zakoupit si výtisk nebo se stavit pro podpis/fotku, zahájení neformální části aka volné zábavy.
Tuhle základní strukturu neváhej rozšířit nebo přizpůsobit sobě, své knížce, hostům, místu. Někdy je součástí večera koncert, beseda, rituál, přednáška, „pub quiz“, taneční představení, zapojení publika, program pro děti… Neboj se křest ozvláštnit, ale i nechat ho jednoduchý. Je to především tvůj večer. Dovol si užít si ho podle sebe.
Michaela Vaščíková: „První román Lvice v erbu krále byl křtěn v historické sýpce předělané na ‚svatební penzion‘ v zámecké stáji Plandy. Šlo o středověký román, takže v půli tam vtrhli lapkové, postavy z mé knihy, a za to, jak jsem s nimi zatočila, mě chtěli pověsit atd. Prostě akční scénka.“
Ema Šindelářová: „Moje nizozemské knížky křtíme v taneční škole argentinského tanga. A jasně že taky tančíme!“
Anna Ďarmati: „Celé podujatie bola poňaté ako oslava detí a tvorivosti, s dielničkami, v ktorých si deti (i dospelí) vyrábali origami drakov, tričká so svietiacimi drakmi, kreslili si s ilustrátorkou knihy apod.“
Eliška Wright: „Knížku Jak to vidí Wilda jsem nekřtila v kavárně. Chtěla jsem prostor, kde by mohl být křest současně zábavnou akcí pro děti. Rodiče si užili knižní část a děti autorské čtení, malování na obličej anebo balónkový workshop.“
Kdo by měl knížku pokřtít?
Vyber si jako kmotru/kmotra/kmotry (může jich být víc) někoho, kdo je pro tebe nebo knihu důležitý. Prvotinu Tvůrčí restart mi křtily kamarádky, bez jejichž podpory bych ji možná nedokončila, plus moje dcera.
Pro Po hlavě do podivna jsem si jako kmotra přála zpěváka mé oblíbené kapely, ale neklaplo to (neodpověděl mi, a dokonce ani nepřijel jako nečekané překvapení :-D).
Absolutně jsem neměla plán B, nedokázala jsem nikoho vybrat, tolik lidí bylo pro mě při procesu psaní důležitých – a tak jsem připravila klobouk s lístečky, před začátkem akce obešla hosty, zda chtějí soutěžit o to, kdo knížku pokřtí, a pak – v hlavní moment večera – vylosovala tři kmotry, které Podivno polily borůvkovým nápojem a spontánně mu něco popřály.
Byl to parádní zážitek pro mě a (věřím) i pro ně. Jednou z kmoter se stala mimochodem maminka mého muže (a zároveň jedna z mých prvních čtenářek).
Třetí knížku, Bistro u zlomenýho srdce, mi pokřtila kamarádka, sousedka (přes řeku) a první čtenářka Hanka Havlíková. Stála při mně u zrodu knížky, během procesu i při dokončování, často mě doprovázela na rozcházecí skálu, kde se příběh odehrává, a při čtení prvního draftu se coby zkušená kavárnice neúnavně ptala: KDE NA TÝ SKÁLE BERE SAKRA TU VODU NA TO KAFE?!?
Až v Bistru narazíš na kapitolu s Táňou a brčkem, vzpomeň si na Hanku. Táňa je postava z její chystané knížky Popelářská odysea. A až vyjde a budeš ji číst, narazíš v ní zase na oplátku na… hádej co a koho. :-)
Katka Vokalová: „Duše Tichomoří měly netradičně sedm kmotrů, protože jsem se nemohla rozhodnout jen pro jednoho z nich a protože mi přišlo hezké vytvořit z kmotrů netradiční dvojice, jako jsou v Duších.“
Jitka Hloušková: „Kmotry byly dvě, No 1 byla moje anglická kamarádka, která mě kdysi přivedla na myšlenku napsat knihu s autobiografickou linkou o tom, jak jsme se ještě před pádem železné opony osobně poznaly v Londýně. Celá akce pro mě byla současně oslavou uzavření jednoho životního období.“
Josef Šorm: „Kmotrou jsi byla ty, Marti, jako spřízněná a inspirující spisovatelská duše, a Vladimíra Rozmanová, redaktorka knihy, která si s ní dala velký kus práce.“
Moderátor. Ano? Ne?
Dopřej si ho nebo ji, pokud tě to láká. A nemusí to být profík. Domluv se s někým, koho dobře znáš a kdo dobře zná tebe, u koho cítíš podporu, na koho se můžeš spolehnout.
Když jsem křtila svou prvotinu Tvůrčí restart nebo pořádala veřejná autorská čtení, mluvila jsem o knížce před publikem většinou sama na základě vlastní (lehce punkové) přípravy – někomu to tak vyhovuje víc, já se cítím jistěji, když jsem vedená. Má to lepší strukturu, míň skáču od jednoho k druhému, celkově jsem míň nervózní (pokud znám otázky dopředu 😀 – což záleží taky na tobě a tvé domluvě s moderátorem).
Podivnokřest moderovala moje dlouholetá kamarádka a první čtenářka Jana Poncarová. Přivítala hosty, položila mi pár otázek. Bylo to pro mě uklidňující a připadala jsem si opečovaně, až hvězdně, a zároveň „obyčejně“ – povídat si s Janou u kafe je přece něco tak důvěrně známého a pohodového (stačí odmyslet si plnou kavárnu lidí, kteří na nás upírají zrak).
A Bistro u zlomenýho srdce tomu nasadilo korunu. Dopřála jsem si moderátorky rovnou dvě! Jakmile bylo jasné, že vydání knihy nestihneme do října, kdy mé původně vysněné místo pro křest zavírá sezónu (a otevírá zase až s příchodem jara), můj mozek přesměroval akci do Corner Stories. Jedině tohle místo jsem si dokázala představit jako náhradní.
A Corner Stories mám spojené s Anežkou Náhlíkovou a Péťou F. Rohovskou, kamarádkami spisovatelkami, se kterými jsme ve stejné kavárně přesně rok zpátky pořádaly Adventní autorské trojčtení (a s Anežkou nějakou dobu předtím ještě jedno dvojčtení, to se ještě Corner Stories jmenovalo Design friendly a obsahovalo legendární růžovou stěnu. Anežko, jsme pamětnice!).
Vím, že holky jsou sehraná dvojka, a jestli se měl Bistrokřest konat v Corner Stories, pak jedině za bližší než blízké přítomnosti famózního dua A&P. Holky jsou tak boží, že mi moderování odkývly, i když to pro ně byla obrovská výzva. A tak jim ještě jednou děkuju tady. Za perfektní přípravu, neotřelé otázky, za outfitové rady, za to, že jsou, jaké jsou.
Vyber si i ty někoho, v jehož společnosti bys s radostí strávil/a mnohem víc času než jen pár hodin.
Jo a neměly jsme mikrofony. A bylo to v pohodě. Dokonce i za účasti dětí. :-)
Děti na křtu?
Dobře, když zmiňuju děti, ještě u nich na pár řádkách zůstanu. Pokud vydáváš dětskou knížku, není o čem! Děti jsou tvoje cílovka – událost jim přizpůsob časem i prostorem. Někdo z nich ti dokonce může akci moderovat nebo knihu pokřtít.
Pokud děti zdaleka nejsou tvoje cílovka, je rozhodnutí na tobě. Jde-li o tvoje (malé) děti, domluv si hlídání, ať už na akci, nebo mimo ni. Jde-li o ratolesti hostů, dopředu transparentně komunikuj, zda je tvůj křest kids friendly (třeba u truecrimových knížek bych byla opatrná, obzvláště je-li součástí programu beseda – zdá se to jako samozřejmost, ale realita ukazuje, že není).
Co se týče mých vylomeninek, účastnily se dobrovolně všech mých tří křtů a jsem vděčná, že byly u toho (a že u toho byly potichu :-D). I když třeba někdo z nich občas usínal, protože se (doslovně cituju) nudil od první minuty… Uvidíme do budoucna. Tlačit a přemlouvat není můj styl, zároveň budu vždycky nesmírně šťastná, když mě budou chtít na křest doprovodit.
Jakým nápojem knížku pokřtít?
Šampaňské je pro někoho nuda a pro někoho tradice. Proto znovu připomenu důležitost: je to tvůj večer, tvoje kniha, tvoje oslava! Pusť mělabychy k vodě a křti klidně vodou. Jana Poncarová křtila svou prvotinu Podbrdské ženy vodou ze studny z chalupy, v níž se příběh odehrává. Linda Malenovská křtila Empatickou komunikaci pro rodiče dokonce vodou svěcenou.
Kdo ještě čím poléval nebo posypával?
Nekopíruj, inspiruj se: Tom Shejbal (Trivandrum) zeleným čajem, Pepa Šorm (Cínový vojáček) portským, Katka Vokalová (Duše Tichomoří) proseccem, Péťa Vrtková (Valkýrky) třpytkami ve tvaru srdíček, Milan Říský s Honzou Thomayerem (Dva na vraždu) plzeňským pivem, Katka Minková (Rýmovačky do zatáčky pro malé i velké ptáčky) slunečnicovými semínky…
Anna Ďarmati: „Krstili sme riečnymi perlami (keďže prvá rozprávka, ktorú som napísala, bola o Drakovi Perlivákovi, a ten sa živí perlami) – z nich si potom každý účastník mohol jednu zobrať na pamiatku.“
Jakub Marek: „Křtilo se nevábnou alkoholovou směsicí, která vznikla z autorského čtení – četl jsem tam kapitolu o tom, jak vznikly názvy tvrdého alkoholu (a při každé zmínce jsme vzorek dané tekutiny nalili do sklenice).“
Marie Vejvodová: „Křtili jsme nejen proseccem, ale postříkali jsme stránky i parfémem, který vznikl Grácii z Elby na míru.“
Jan Alnagon Beran: „Připíjeli jsme šampáněm, ale nejsem si jist, jestli se to plánovaně lilo i na knihu. Faktem je, že se někomu podařilo něco zvrhnout a několik knih se tím zničilo, jednu z nich jsem si nechal a dodnes z ní čítávám.“
Já jsem si pro křest Restartu zvolila kávu, pro Podivno finský nápoj z divokých borůvek a pro Bistro též něco příhodného a spešl: zrnka kávy, čerstvě namletá mlýnkem rovnou na knížku.
Co chci a potřebuju, aby zaznělo, ať je článek kompletní: pokud je ti proti srsti knížku polévat jakoukoli tekutinou, nedělej to a vymysli vlastní způsob, jak příběh na světě přivítat. Pokud vůbec nechceš pořádat křest, nedělej to. Odhazujeme mělabychy, nezapomeň. Knížku můžeš koneckonců oslavit i jen sama/sám se sebou. Na oblíbeném místě. S nápojem, bez nápoje. S radostí a vděčností. Klidně úplně potichu. Bez proslovů. Bez lidí. Bez dresscodu.
Dresscode aneb jak se na akci obléct
Můžeš a nemusíš na křest vyhlásit dresscode = doporučené oblečení/styl/barvy. Mě baví moc! Boří ledy, zaručí originální atmošku a na fotkách to vypadá super. Na křtu Tvůrčího restartu jsme byli v black & white (jen můj tehdy tříletý syn dorazil v oranžovo-zelené :-D), u druhé knížky jsem stylově vyhlásila „něco podivného“, u Bistra jsem se vrátila k black & white nebo něco srdcového. Někomu se dokonce podařilo zkombinovat obojí.
Jak nemít z večera šmouhu?
Nevím. (Jak?) Vždycky to tak rychle uteče. (Proč?) Dokonce i když jsem si cestou na Bistrokřest předsevzala, že si vědomě užiju každý okamžik, tři hodiny se stejně nakonec slily do překrásné čtvrthodinky po okraj naplněné úsměvy, objetími, barvami, vůněmi, slovy. Na tomto místě vítám doporučení. já. :-)
Tipy z mé knižní Podivnotour, které se ti budou hodit i pro pořádání křtu:
→ Řekni o pomoc. Sepiš si, co všechno můžeš/chceš delegovat: od zamluvení kavárny přes tvorbu pozvánek po moderování akce.
→ Dávej o akci vědět průběžně a dostatečně dopředu. Využij nejen mailing a sociální sítě, ale mluv s konkrétními lidmi, které na akci chceš mít, zajímej se, jestli dorazí, případně s kým, ať víš, s kolika lidmi můžeš určitě počítat. Nakonec vždycky někdo onemocní nebo mu onemocní děti, pes, babička (a taky vždycky přijde někdo, s kým nepočítáš :-D), ale aspoň přibližná představa je fajn – ať vás není 11 v kavárně pro 33.
→ Domluv si fotografa (klidně třeba za barter). Získáš nejenom krásnou vzpomínku, ale i profi promo knížky a tebe do budoucna.
→ Kolik si vysypat z prasátka? Kolik stojí pronájem kavárny? A co občerstvení? Platí si každý sám, nebo je víc cool zajistit raut? Neboj se to nakombinovat nebo jinak vymyslet úplně podle sebe, svých možností a možností daného místa. Já měla na křtech vždycky zajištěné drobné občerstvení (kanapky, brownies) a někdy i welcome drinky, pohybovala jsem se cca v rozmezí tří až pěti tisíc korun. Co se týče pronájmu kavárny, záleží. Je to různé. Doptávej se. Většina mých srdcových kaváren si pronájem neúčtuje.
→ Měj s sebou zásobu knížek. Klidně i těch předchozích, pokud nekřtíš prvotinu. Připrav si kasičku + peníze na vracení nebo vytištěný QR kód. Prodej můžeš případně delegovat a věnovat se plně podepisování a vymýšlení věnování.
→ Pochyby neodháněj. Je OK, že přijdou. Když ti už pátý člověk píše hodinu před akcí, že je nemocný, jede ti hlavou: ach neee, má to teda vůbec cenu dělat? Má! Neboj, nakonec to bude fajn. Vždycky ti budou lidi, se kterými počítáš, psát, že nedorazí. Nalaď se na to, že si to užiješ, i když vás přijde jen pět (ty, moderátor, fotograf, barmani). Nějak to dopadne. Nejlíp, jak může.
Podtrženo, pokřtěno…
Křest vnímám jako krásnou příležitost zastavit se, ohlédnout se, poděkovat… a pustit knihu mezi čtenáře. Nejde o zkoušku tvých organizačních schopností, ale oslavu příběhu, který se zhmotnil především díky tobě.
Je to tvůj večer. Nemusí být velkolepý ani po všech stránkách dokonalý. Nepotřebuješ se zavděčit všem (a ani to nejde). Prožij ho podle sebe, ve společnosti pro tebe a knihu důležitých lidí, na místě, kde se cítíš příjemně a v bezpečí.
Bonusová doporučení
→ Plánuj, ale nech si prostor pro improvizaci.
→ Buď sama/sám sebou.
→ A jedna důležitost pro mé budoucí já: Dopřej si před akcí klidnou chvilku se sebou a NAJEZ SE. :-)
Kde jsi křtil/a nebo budeš křtít svou knížku ty? Poděl se s námi ve Spisovatelském cappuccinu. Máš teprve rozepsáno nebo s tvorbou začínáš? Mrkni, jak tě můžu podpořit.